Reportáž psaná na oprátce
112 stran, 29.vydání
Autobiografická próza vzniklá ve vězení na Pankráci, vynášená pomocí motáků.
Kniha byla poprvé vydána na podzim roku 1945, a to s významnými vynechávkami, které si vyžádala KSČ; její ohlas se rychle šířil a následně začala být překládána do mnoha jazyků a vycházela pravidelně až do roku 1990. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995 a faksimile rukopisu 2007. Její úspěch spočíval jak v tématu bezprostředního prožitku vězení a čekání na smrt, tak v kvalitě literárního zpracování.
Ani jedno vydání Fučíkovy Reportáže však nebylo úplné a téměř každé bylo opravováno či jinak zkresleno. K možnosti napsat Reportáž přispělo složení dozorců na Fučíkově pankrácké chodbě. Dozorci Jaroslav Hora a Adolf Kolínský si navzájem důvěřovali a měli relativně mírné německé parťáky. Vnitřní život cely 267 se organizoval snadněji, co tam zůstali jen dva vězňové - kromě Fučíka "otec" Josef Pešek, který zakrýval svým tělem špehýrku ve dveřích, aby předešel nějakému překvapení. Podobně fungoval zvenčí nejen dozorce Hora, ale i Kolínský.
Text mohl být napsán zhruba během deseti týdnů a vynášení probíhalo bez incidentů od 13. dubna do 9. června 1943. Nejpilněji psal Fučík od 10. května 1943, kdy se dověděl, že na 10. červen je stanoven jeho transport k soudu; odevzdal šestnáct motáků najednou. Jiřina Závodská, neteř rovněž vězněného podplukovníka Jaroslava Maršála, převzala od Kolínského Fučíkovy motáky a zavezla je k rodičům do Humpolce. Ti je uschovali do skleněné zavařovací láhve, kterou zakopali na dvorku do země. Po osvobození byly motáky v rukou Fučíkovy vdovy Gusty Fučíkové, která se hlavně ve spolupráci s˙Ladislavem Štollem stala redaktorkou všech vydání Reportáže. Měla téměř monopol na doslovy a oficiální komentáře k ní. O Reportáži rozhodovala už ze setrvačnosti - a sotva kdy úplně sama. K nápravě vnějších zásahů do jednotlivých vydání nebylo chuti u hlavních zainteresovaných míst.
Jen do roku 1951 byla Reportáž přeložena od 51 jazyků. Sekretariát KSČ rozhodl učinit z Fučíka symbol odboje. Kult Fučíka jako nezlomného hrdiny a bezchybného vzoru však vyvolával odpor pamětníků, kteří ho znali jako intelektuála, který se pro ilegalitu nehodil. Svůj nesouhlas formulovali v emigraci zejména Egon Hostovský a Ferdinand Peroutka a doma nejvážněji Václav Černý. Zkušený novinář Peroutka například zveřejnil 13. února 1960 tento názor: "Ačkoli nepravdivá legenda dráždí, nezacházejme příliš daleko a ne pravme, že Fučík byl zrádce. Nepochybně do konce života zůstal přesvědčeným komunistou. Nezradil, jen prozradil. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl."
Autor: Fučík Julius
Vydal: Českoslov. spis.
Rok vydání: 1977
Dostupnost: Prodáno
Kód zboží: 15366
Stav:
Cena: 40,-
Další knihy od autora: Fučík Julius
Fučík Julius
Fučík / noty : klavír - Pod admirálskou vlajkou - Koncertní pochod Op.82
