Na Severní Točnu - norská výzkumná polární výprava po lodi Fram r. 1893-1896 a patnáctiměsíčná cesta po saních Dra F. Nansena a poručíka Johansena - s dodatkem O. Sverdrupa, kapitána Framu - díl I. + II. - KOMPLET
527 + 508 stran , včetně map
„Neznám nic útěšnějšího, než otevřít si osamotě ve světle lampy starou knihu a stát se tak na chvíli společníkem těch, které dávno odvál čas.“
JOŠIDA KENKÓ (Citát z knihy: Vějíř a Meč)
Tuto knížku z antikvariátu asi mnoho lidí v této uspěchané době číst už nebude.
Je to totiž neobvyklý pocit vzít do ruky 120 let starou knížku, jejíž první majitel určitě už nežije a možná ani ten druhý… Představuji si, že jí četl někde při světle petrolejové lampy, protože tenkrát ještě elektřina v domácnostech běžná nebyla.Téměř dvacet let před první sv. válkou čas lidé vnímali jinak než my v dnešní době…
Nansen se plavil spolu s 12 muži a 17 tunami zásob. Bez civilizace a spojení s okolním světem strávil tři roky...
První díl je zajimavý vysvětlením jak to všechno vzniklo - od nálezu zbytků věcí tragické výpravy De Longa, které putovaly s ledem ze Sibiře ke Gronsku, až po obhajobu expedice před vědeckou akademií. Dále se rozepisuje o strastech plavby Karským a Novosibiřským mořem.
Nansen však byl především vědec, takže stylizace knihy tomu odpovídá. Dramatických zážitků zde najdete poskrovnu. Na druhou stranu jednotvárnost každodennosti je prý charakteristická pro podobné výpravy. Opakující se popisy polární záře, emotivní výlevy nad smyslem života či tesknoty za domovem se periodicky opakovaly. Šlo o to udržet si dobrou náladu a pozitivní myšlení při teplotách kolem -30C během 8 měsíců trvajícího období, kdy nešlo cestovat v nekonečně bílé ledové poušti dlouhé tři roky. Co dělat? Zpívali písně, osekávali led z lodi, psali příspěvky do virtuálního časopisu či hráli karty. Zkrátka obrazy jako z Járy Cimrmana...
Přesto však mě pořád něco nutilo číst dál a dál. Uvědomil jsem si to ale až později. Bylo to z úžasného pocitu klidu a až jakoby zastavení času čišícího z lidí předminulého století, který byl velmi nakažlivý. Jakobych ten čas trávil spou s nimi. Vystačili si s málem a pořád věřili, že jednou vše skončí a oni se zdárně navrátí domů. Čas neřešili, nějaký ten měsíc či půlrok nehrál žádnou roli.
Po roce a půl na Framu vmrzlého do driftujícího ledu, se Nansen rozhodl, že se pokusí dosáhnout Severní točny pomocí psího spřežení. Nachystal sáně, zásoby a 28 psů...Z posádky si vybral houževnatého a pracovitého muže Hjalmara Johansena za společníka.
Zde první díl končí…
Druhý díl je dramatičtější a má lepší spád vyprávění než ten první. Hned na začátku zaujme seznam věcí, které sebou táhli na saních cestou k Sev. pólu. Nansen uvádí dokonce jména všech těch nešťastných psů, kteří to sdíleli spolu s nimi. Přitom dává dokonale nahlédnout do zákulisí expedičního putování před sto lety. Například jak si šili a nebo v noci jak sušili promočenou obuv,j ak vařili a jaké jídlo, jak stříleli lední medvědy, mrože atd…
Cestou zpátky přezimovali na jednom z tenkrát neznámých ostrovů Země Františka Josefa. Obdivuji tyto muže jak ve studené a malé kamenné chýši o rozměrech 2x3m byli schopni přežít dlouhou osmiměsíční polární zimu.Tvrdost tehdejších lidí dále dobře ilustruje norská expediční specialita (kterou později napodobil R.Amundsen) a sice drakonické zabíjení psů cestou zpátky, kteří sloužili jako potrava přeživším, než se objevili lední medvědi vhodní k lovu…
Zajimavá je, byť okrajová zmínka i o setkání se členy zmizelé polární výpravy A. Andréeho, která se chystala zrovna v tom čase k přeletu Severní točny balonem.(Jejich ostatky byly nalezeny poté po třiceti letech na Špicberkách)
Knihu tedy mohu doporučit hlavně opravdovým „tundrofilům“ ,nicméně ale i těm,co chtějí sice s trochou námahy oživit pocity jaké měl jeden muž z konce 19.století v zajetí Severního ledového oceánu.
Napsal : belerofontes
Autor: Nansen Fridtjof
Vydal: J.Otto
Rok vydání: 1897
Dostupnost: Prodáno
Kód zboží: 45194 S
Stav:
Cena: 400,-