Kontakt

Čáslavská 1067
(Za Budoucnosti)
735 81 Bohumín

602 544 338

Prodejna

Po:Zavřeno
Út:10:00 - 17:00
Št:10:00 - 17:00
Čt:10:00 - 17:00
Pá:10:00 - 17:00
So:Zavřeno
Ne:Zavřeno


S generálem Syrovým v Sibiři .,1923 (legionáři)

Zvětšit
S generálem Syrovým v Sibiři .,1923 (legionáři) S generálem Syrovým v Sibiři .,1923 (legionáři)

253 stran včetně fotografií

Jan Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Třebíči. Vystudoval stavitelství na průmyslové škole v Brně a po maturitě v roce 1907 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Po absolvování vojenské služby odešel do Ruska, kde pracoval jako stavební technik ve Varšavě a studoval na tamní technice. Po vypuknutí světové války nenastoupil do rakousko-uherské armády, ale dobrovolně se přihlásil do armády ruské.
V roce 1914 vstoupil mezi prvními do českého vojenského útvaru v ruské armádě, tzv. České družiny. Proslavil se průzkumnou činností v týlu nepřítele, za což byl několikrát povýšen a vyznamenán. Jako podporučík se v roce 1917 podílel na plánu ofenzívy u Zborova, těsně před zahájením útoku 2. července 1917 byl však zraněn střepinou granátu a přišel o pravé oko. I přes své zranění se brzy vrátil na frontu a od dubna 1918 velel 2. střeleckému pluku československých legií v Rusku. Když bolševická vláda porušila dohodu o odjezdu legionářů a pokusila se je odzbrojit, legionáři se proti tomu postavili a do svého čela si vybrali právě Jana Syrového. Ten byl v srpnu 1918 povýšen na generálmajora a od října 1918 do ledna 1919 se stal navíc velitelem všech protibolševických vojsk na Sibiři. Rusko opustil v dubnu 1920 a v červnu se vrátil do vlasti. Během služby v legiích obdržel mnoho československých i spojeneckých vyznamenání.

 Když generál Syrový přijel 20. června 1920 do Prahy, čekalo ho nadšené uvítání. V srpnu 1920 se stal zemským vojenským velitelem v Čechách, v roce 1922 absolvoval kurz pro generály ve Versailles ve Francii a koncem roku byl povýšen na divizního generála. V lednu 1924 převzal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1926 se stal jako vůbec první československý důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Již v březnu 1926 byl jmenován ministrem obrany v úřednické vládě Jana Černého a v říjnu se vrátil zpět na Hlavní štáb. V prosinci 1927 ve věku 39 let dosáhl hodnosti armádního generála.

Jan Syrový se během let stal především morální autoritou a symbolem československé armády. Díky své podobnosti s Janem Žižkou byl populární i v široké veřejnosti, přičemž právě tato popularita ho vynesla do čela úřednické vlády jmenované 23. září 1938, v níž současně působil jako ministr obrany. Jeho vláda tentýž den vyhlásila všeobecnou mobilizaci a připravovala se na obranu země. O týden později však přijala mnichovský diktát, počátkem října byla obměněna a nastoupila cestu vynucené spolupráce s Německem. Tento kurz potvrdila nová vláda Rudolfa Berana jmenovaná začátkem prosince 1938, v níž Jan Syrový zůstal jako ministr obrany.

Když došlo 15. března 1939 k okupaci českých zemí, Jan Syrový vydal rozkaz, aby armáda nekladla okupantům odpor a podřídila se jejich pokynům. Ve vojenské uniformě se pak zúčastnil několika oficiálních akcí německé okupační správy, což česká společnost vesměs ostře odsoudila. Jan Syrový se poté stáhl do ústraní a odstěhoval se mimo Prahu. Přestože se do odboje vzhledem ke své všeobecné známosti nezapojil, zajistil, aby z podpůrného legionářského fondu byly převedeny značné finanční částky ve prospěch odboje a na podporu pronásledovaných osob. Po vypuknutí povstání v Praze v květnu 1945 nabídl svoji pomoc, ale byl odmítnut.

Krátce po osvobození byl zatčen, bezdůvodně označen za významného kolaboranta a postaven před Národní soud. Ten ho v dubnu 1947 uznal vinným, odsoudil na 20 let vězení a zbavil vojenské hodnosti. Jan Syrový při výkonu trestu vystřídal řadu věznic určených pro těžké zločince, kde zažil mnoho ponižování. Teprve v roce 1960 po amnestii prezidenta A. Novotného mohl vězení opustit. Přestože zůstal bez prostředků, jen obtížně sháněl zaměstnání a nakonec pracoval jako noční hlídač. Teprve v roce 1967 mu přiznali alespoň částečný důchod. Zemřel 17. října 1970 v Praze.

 Vzhledem k tomu, že proces s generálem Janem Syrovým byl do značné míry zpolitizovaný a některá obvinění dosti problematická, podal ministr spravedlnosti České republiky v roce 1995 ve prospěch Jana Syrového stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud České republiky v červnu téhož roku tuto stížnost zamítl, protože podle jeho názoru nelze rozhodnutí Národního soudu dodatečně přezkoumávat. Platný právní řád tak bohužel rehabilitaci Jana Syrového znemožnil.

Autor: Skácel Jindřich

Vydal: Obelisk

Rok vydání: 1923

Dostupnost: Prodáno

Kód zboží: 14023 S

Stav:

Cena: 250,-

Poznámka

Kniha je s věnováním Jana Richtra - zást.Paměti Odboje M.N.O.



Hlídací pes je služba, která vám umožní sledovat změnu skladové dostupnosti u vámi vybraného zboží.

Stačí zadat Vaši e-mailovou adresu a při naskladnění tohoto zboží, Vám pošleme upozornění na Váš e-mail.

Zavřít okno

Produkt byl úspěšně vložen do košíku

Zavřít okno Nákupní košík