Zaklínač hadů
128 stran, 1.vydání
Výběr z veršů ruského herce, básníka a zpěváka, který se stal nesmírně populárním sugestivní interpretací svých textů.
Sbírka Zaklínač hadů vydaná v Moskvě v roce 1984 je plná lyrických i epických básní, některé jsou dokonce psány formou rozhovoru. Vladimír Vysockij píše své básně v pravidelném rýmu a dělí je do rovnoměrných slok, aby se texty snadno pamatovaly a dobře zpívaly. Užívá interpunkce a v některých písních i refrénů. Své verše v publiku předkládal jako písně, a přesto je výbor z jeho veršů uveden slovy: „Tato kniha není zpěvník…“
Dílo bylo sestaveno ze zvukových zápisů a rukopisů, které moskevskému nakladatelství poskytla manželka Vysockého – Marina Vladyová.
Autorovým častým tématem jsou jeho lidé, kteří ho rádi nebo naopak neradi poslouchali. V básni Píseň zpěváka u mikrofonu má strach, protože při vystupování na jevišti je velmi bezmocný. Všichni ho vidí, má pocit, že o něm každý ví. A toho se bojí…
Svůj život přirovnává k jízdě na koni. Kolem srázů a propastí ho žene bičem ke skonu svého života. Bič je v tomto případě alkoholem, kterým sice pohání svůj život, ale jeho kůň zrychluje do cíle… v básni Bujní koně.
O politické situaci v Rusku, společnosti, přetvářkách přátel i neznámých osob nosících na obličeji masky je i stejnojmenná báseň Masky. On sám se však považuje za odlišného, upřímného a pravdomluvného - nemá masku, pro ostatní je to nepochopitelné, proto ho berou jako maskovaného. Sbírka také obsahuje několik básní, ve kterých se Vysockij zamýšlí nad tím, zda má ještě dost času udělat všechno, co udělat chtěl a zazpívat o všem, o čem zazpívat chtěl: Provazochodec, Jen já to nestihl nebo Běh koně mimochodníka. Zde autor mluví o jeho pocitech z utiskování jeho působení, o spoutání, odlišnosti a o svém oproštění se od skutečnosti, kdy si běží za svým osudem osamocen beze strachu.
Na konci sbírky jsou básně s tématikou smrti. Je zakouřeno…Vladimír stojí před zrcadlem a nevidí se, objímají ho mrazy, taneční páry se už unavily a hudebníkům se hrbí záda. Tak jenom klid! Já přece svou píseň dozpívám…
V poslední básni Vážím si Fausta, Doriana Graye píše, že zná datum své smrti. Neoznamuje ho ale nikomu. Má přání, aby někdo tento okamžik oddálil. Nechce se mu, ale těší se na svůj rajský klid, kde bude konečně svobodný. Z tohoto díla sálá touha po svobodě, která mu sužovala celý život.
Autor: Vysockij Vladimír
Vydal: Lidové naklad.
Rok vydání: 1984
Dostupnost: Prodáno
Kód zboží: 5546
Stav:
Cena: 70,-
